S Elen od září 2011 docházíme na geronto-psychiatrické oddělení psychiatrické léčebny v Opavě, kde poskytujeme klientům canisterapii. Na úvod jsem si dovolila trochu teorie pro pochopení, jak moc může návštěva psa klientovi zpříjemnit pobyt v takovémto zařízení. Dále pak uvedu konkrétní zkušenost z praxe.

Canisterapie u seniorů

Senioři často trpí pocity osamělosti a není u nich uspokojována potřeba mít „své blízké“, před kterými se můžou projevovat svobodně a spontánně. Když nejsou po ruce lidé, může je z části zastoupit pes.Lidé v domovech pro seniory trpí pocity osamělosti ještě mnohem výrazněji a přidává se u nich i pocit vytrženosti ze svého původního prostředí. Psychika seniorů v těchto zařízeních bývá často narušena absencí běžných sociálních vazeb, bývají citově deprimováni, nezažívají často pocity emocionálního uspokojení a naplnění. Kromě prožívání osamělosti a smutku je pro ně velmi zdrcující uvědomování si úbytku sil, někdy se stydí za svůj vzhled, vady zraku a sluchu, což vede k tomu, že se čím dál více uzavírají do sebe a stále více straní zdravější populace. Tyto nemocné a deprivované osoby mohou za pomoci psa získat zpět pohodu a radost ze života. Pes odvádí jejich pozornost od starostí a nemoci a usnadňuje sociální kontakty. Zvířata přijímají nemocného člověka takového, jaký je, a to působí příznivě i na jejich sebehodnocení. Interakce se psem pak napomáhá také při snížení krevního tlaku a zklidnění srdečního tepu. Pes dokáže svými projevy dát i starému člověku nový smysl života. Zvířata jsou výrazným sociálním katalyzátorem a kognitivním stimulátorem, neboť udržují seniora v činnosti, zlepšují intelektuální funkce i starých lidí. Jsou regulátorem společenského chování, poskytují nové téma k hovoru a dříve nepoznané zážitky.

Senioři pobytem v léčebně (nemocnici či ústavu) ztrácejí zázemí a pocit bezpečí, které měli doma. Novým prostředím jsou zneklidněni, a to samozřejmě nepřispívá ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Návštěvy psů mohou pacientům vracet to, o co právě v nemocnici přišli. Vyvolávají vzpomínky a při pravidelných návštěvách mohou v seniorech podpořit i tolik potřebnou chuť do života. Pes nehodnotí, jak nemocní momentálně vypadají a jak se chovají, nechá se pohladit a nabídne pacientovi velmi potřebný přímý kontakt. Výzkumy také prokazují, že mnohým pacientům, kteří mají možnost kontaktu se psy, se rychleji zlepšuje zdravotní stav, lépe se jím hojí rány a užívají méně léků. Jako vhodné se u těchto pacientů jeví provádět i polohování, zejména u osob se špatnou pohyblivostí, s artrózou a po cévní mozkové příhodě. Canisterapie je u seniorů velmi oblíbená také díky tomu, že pes neklade na klienta příliš vysoké nároky, a proto se klient nemusí obávat, že zase selže, naopak může získat pocit sebejistoty, protože zvládl výcvik psa, zapamatoval si nové informace, zvládl spoustu činností atd. Canisterapie u seniorů umožňuje klientům zažít pocit úspěchu, zjistit, co všechno ještě mohou a dokážou. Někdy pomáhá při nalezení důvěry v sebe sama nebo i v hledání důvěry k jiným lidem. Vede k procvičování jemné motoriky a významně přispívá k ovlivnění emocí a kvality života.

Pro canisterapii u seniorů se hodí spíše psi s klidnou, ale veselou povahou. Rozradostňují často už jen tím, že jsou a nechají se pohladit nebo přijmou pamlsek. Při canisterapii přicházejí klienti do kontaktu se zvířetem, které je energické, plné sil. Pes viditelně projevuje své city, svou lásku, kterou se nestydí dát najevo. Často se pak stává, že lidé vzpomínají na zvířata, která někdy sami měli. Kolektivní canisterapie může omezovat pasivnější nebo méně průbojné klienty, proto je v těchto případech vhodné navštěvovat tyto klienty individuálně se psem na pokojích.

Při výběru vhodného terapeutického programu pro seniora musí být brána v úvahu jeho společenská přijatelnost – měl by být pozitivním odrazem věku a statusu osoby a měl by zahrnovat vždy to, čeho je klient ještě schopen, a nikoliv co již nemůže.

Častá snaha nepřijímat podněty zvenčí a odmítání kontaktu ze strany starších lidí se může zdát velmi hrubá. Terapeut se často potýká s nedůvěrou klienta či jeho sníženou motivací. Je však třeba mít na paměti, že za tímto chováním je skryto zklamání a potřeba citu. Psovod pracující se seniory by měl dobře znát psychiku těchto lidí a za pomoci psa navázat s klientem pozitivní vztah. Pes je pro klienta mnohem čitelnější, je opravdový, chová se přirozeně, nic nepředstírá a jeho reakce jsou jednoznačné, a tak nemá se získáním důvěry klienta žádný problém. Právě proto musí první narušení bariery provést pes, posléze se nenásilně připojuje skrze psa i terapeut. Náročnost canisterapie u těchto klientů spočívá také v tom, že většinou trvá delší dobu, než je ona pomyslná bariéra prolomena a dostaví se nějaké výsledky.

Mým hlavním cílem canisterapie na geronto-psychiatrickém oddělení byla a je snaha zlepšit kvalitu života klientů. Dalšími cíly jsou: zlepšení adaptace na nové prostředí, zvýšení sebevědomí klientů, zmírnění stresu, zbavení pocitu osamělosti a aktivizace klientů.

Během naší návštěvy se s Elen snažíme především působit na emoce a chování klienta. Kontakt se psem potlačuje negativní emoce vznikající vlivem nečinnosti a vyvolává u klientů emoce kladné, a tím přispívá k ovlivnění myšlení klientů, což je objektivně pozorovatelné také ve změně chování. Klienti jsou více sdílní, mění se výraz jejich obličeje, pohled se rozjasní a usmívají se. Dále se u klientů snažíme přispět ke zlepšení kognitivních funkcí. Přítomnost psa podporuje u klientů bdělost, snažíme se o procvičování smyslů, pozornosti, soustředění, myšlení, paměti, i orientace v čase a v okolí.

Každá návštěva skýtá možnosti klienty různými způsoby aktivizovat, nenásilnou formou motivovat k pohybu i ke hře se psem. S cílem zlepšit jemnou motoriku procvičujeme obratnost, hybnost a úchopové funkce ruky především hmatovou stimulací, při které se klient dotýká psa. Hlazení přináší oběma také důležitý prožitek slasti. V rámci procvičování úchopové funkce ruky používáme všelijaké předměty určené k aportování. Úchopovou funkci ruky „špetka“ procvičujeme především podáváním různých pamlsků, granulí a piškotů psovi. Házením aportu se snažíme do pohybu zapojit celou horní končetinu.