Psa činí vhodného k terapeutické práci především jeho schopnost poskytovat kladné emoce a dotykový kontakt v každé situaci spolu s velkou mírou důvěry. Dlouhodobý kontakt se psem působí blahodárně na mechanismy protiúzkostné, antidepresivní a antistresové.
Canisterapie dále přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci podílet se na vlastním léčebném procesu, zlepšuje interakci klienta s ostatními osobami (klienty, ošetřovateli, rodiči), napomáhá rozvoji citových i rozumových schopností a může být využita také k nácviku koncentrace, zvýšení pozornosti, rozvoji sociálního cítění, zlepšení kvality života a v některých případech i snížení agresivity klienta. Canisterapii lze provádět formou skupinovou či individuální. Nejčastěji se tento druh terapie využívá u klientů s fyzickým nebo mentálním postižením, s kombinovanými postiženími, s psychickými poruchami, s hyperkinetickým syndromem, u klientů onkologicky nemocných nebo také v geriatrii. Canisterapii lze úspěšně využít u dětí i dospělých také při výchově či převýchově.
Úspěchy této metody jsou klienty subjektivně vnímány a jsou také objektivně měřitelné. Lidé v přítomnosti psa ožívají, zapomínají na své problémy nebo bolesti, jejich psychický a fyzický stav se zlepšuje.
Canisterapeutický tým se skládá z terapeuta člověka a ko-terapeuta psa. Pro canisterapii může být využit pes jakéhokoliv plemene i velikosti. Podstatná je povaha a zdraví psa. Mělo by jít o psa přátelského, se zájmem o kontakt s lidmi, vyrovnaného a samozřejmě poslušného. Tyto vlastnosti a ovladatelnost psa jsou prověřovány během canisterapeutických zkoušek, které musí pes před zahájením výkonu canisterapie absolvovat. Tyto zkoušky musí canisterapeutický tým každý rok opakovat, protože psychický a fyzický stav psa ani psovoda není neměnný.